23.05.2026 Zájezd I.BTO na rozhlednu Sedlo a do Sušice

>>FOTO<<

Zájezd I.BTO na rozhlednu Sedlo a do Sušice
Účastníci jarního autobusového zájezdu I.BTO udělali správné rozhodnutí strávit květnovou sobotu na Šumavě. Počasí vyšlo parádně, už od rána svítilo slunce a nebe bylo takřka bez mráčku.
Autobus nás z Budislavic dovezl přes Sušici do Albrechtic, kde většina vystoupila a vydala se na pochod. Ti, kteří se na túru necítili, se vrátili s autobusem do Sušice, kde probíhaly Sušické slavnosti s kulturním programem na náměstí. Nás ostatní také čekalo sušické náměstí, ale až po projití trasy zhruba 11 kilometrů do Dlouhé Vsi.
Pochod jsme zahájili bez rozcvičení 1,5 kilometrovým stoupáním k rozhledně na Sedle. Zde nastal první důvod rozbalit svačinu, jelikož nějakou dobu trvalo, než se naše početná skupina na rozhledně s kapacitou 20 osob vystřídala. Z rozhledny je krásný pohled na hrad Kašperk, ale je vidět také Svatobor nebo hrad Rabí a hlavně šumavské vrcholy a hřebeny jako například Velký Javor, Špičák nebo Poledník, byť díky slunečnému počasí byly daleké kopce v jemném oparu.
Rozhledny dává smysl stavět na kopci, tudíž čekala jediná možnost a to cesta dolů. A ta bylo o dost přísnější než nahoru. Prudké klesání přes kameny a kořeny, kluzké jehličí, to byla zatěžkávací zkouška hlavně pro kolena a stehna postarších výletníků. A taky všudypřítomní mravenci! Jakmile jsem na vteřinu zastavil, okamžitě jsem se stal součástí mraveniště a ty malé černé potvory mě začali ohlodávat! Na mě si ale nepřijdete, materiálu mám dost! No nic, cestu z kopce jsme úspěšně zvládli a odbočili z turistické trasy do obce Humpolec. Tato samota s několika chalupami bez elektřiny, kašnou a kapličkou má zajímavou historii, kterou si můžete přečíst v tomto článku, který našla Pavla:
https://plzenska.drbna.cz/zpravy/spolecnost/15049-sumavsky-humpolec-zustava-nejtajemnejsi-obci-odriznutou-od-okolniho-sveta-dodnes-tam-nezavedli-elektrinu.html
Pokračovali jsme dále po cestě a ikdyž bylo vysloveně letní počasí, tak v lese i na rozkvetlých loukách bylo příjemně. Došli jsme až do Dlouhé Vsi, kde na nás čekali plantážnicí, kteří nám pomalejším utekli do místní hospody, a hlavně autobus, který nás kousek popovezl do Sušice. Zde nastal asi tříhodinový rozchod. Díky probíhajícím slavnostem nebyl problém najít občerstvení, co naopak problém byl najít - místo v restauraci. Ale podle hesla kdo si počká, ten se dočká, se každý stůl jednou uvolní a hladový turista dostane svojí zaslouženou kachnu se zelím a knedlíkem.
Ve čtyři hodiny byl potom sraz v Muzeu, kde jsme si mohli prohlédnout od archeologických nálezů, přes sbírky skla, knih a cínového nádobí až k historii sirkařství, slávy i zániku firem SOLO a PAP. Největší atrakcí je však mechanický betlém, kde jsou výjevy ze Sušice a šumavské krajiny.
A tím náš povedený výlet i návštěva Sušice skončila. Ale protože je Sušice brána Šumavy, třeba si příště projdeme zase jiný kout. Snad bude přitom tak krásně jako bylo v sobotu 23. května 2026.

Michal Jan