07.09.2025 Pouť

>>FOTO ZDE<<

I když léto oficiálně končí až 22. září ve 20 hodin a 20 minut, pro mě podzim začíná Budislavickou poutí. Bývá to takové hezké rozloučení s teplem, sluníčkem, dlouhými dny, spoustou akcí s kamarády. Když o pouťové neděli, která je vždy první neděli v září, sedíte venku, uvědomíte si, že jak se sluníčko sklání o obzoru, začíná být chladno a hodiny na kostelní věži ještě zdaleka neukazují čas jít spát.
Organizace letošní pouti pro některé začala již mnohem dříve, ale pro většinu z nás, co pomáháme, začala v pátek 5.9., kdy jsme dovezli stoly, lavice a párty stany, zapůjčené OÚ Mladý Smolivec, za což děkujeme. Připravila se střelnice a děvčata naložila hermelíny na gril. A že to udělala dobře, svědčila spokojenost všech, kteří si je o pouti dali. A protože na tento večer již nebylo nic jiného naplánováno a začalo pršet, přesunuli jsme se poradit co a jak dál ke Křížům do hospůdky, kde nám to, že venku leje, vůbec nevadilo.
Noční déšť spláchl prach a sobotní ráno nás vítalo slunečnou oblohou, která vydržela přes celou pouť. Dopoledne se postavily stany, rozložily stoly a lavice, připravil gril a připravilo se vše na to, aby za zvuků heligonek Aleše Rusňáka mohly ve 14 hodin padnout první výstřely na střelnici a z grilu se mohla linout příjemná vůně grilovaných hermelínů, klobás a smažených bramborových hranolek. Při stavění stanů jsem si mimoděk vzpomněl na dávnou dobu, kdy jsem byl na základní vojenské službě. Tenkrát, když bylo třeba něco udělat, a byli na to třeba jen dva vojáci, jeden byl vždy určen jako velitel a práci řídil a říkal, co kdo má dělat. Stavění stanů, jelikož u něj nebyl ten, který nás většinou "koordinuje" vypadalo přesně opačně, než jak jsem vzpomínal na vojnu. Tady to řídili a veleli všichni :-) a tak jsme po několika chybných pokusech při stavbě prvního stanu, kdy jsme tu a tam prohodili tyče konstrukce nakonec druhý stan postavili již bez větších potíží. Heligonky Aleše Rusňáka přestaly hrát ve 20 hodin, ale to rozhodně neznamenalo, že tím končilo pouťové veselí. V hraní k tanci, poslechu a zábavě pokračoval Josef Tureček. Letos nám přibyla jedna atrakce a to Jízda na labutích. Tato atrakce je na poutích poměrně známá, však v pojetí, které bylo u nás, si troufám říct, že ji neuvidíte a nezažijete nikde jinde na světě. Monika se Zuzkou by si jistě nepřály, abych prozradil, že to byl (jako jindy spousta jiných dobrých a veselých nápadů) jejich nápad, tak jejich přání budu respektovat a napíši pouze, "jízdu na labutích" vymyslela dvě děvčata. Pan Tureček hrál a my se bavili i přes půlnoc a poslední z nás tak při cestě domů mohli vidět na hodinách na věži kostela dvě hodiny.
I neděle nás vítala sluníčkem a po dopolední úpravě rozmístění stanů, přípravě skákacího hradu pro děti, který nám také zapůjčil OÚ v Mladém Smolivci, přípravě grilu a stroje na výrobu cukrové vaty, která byla pro děti zdarma, se pod vedením Štěpánky, která se ujala nejen vedení, ale i shánění, přípravy a organizace, připravila různá stanoviště her a tvoření pro děti. Od dvou hodin za zvuků harmonik Jandera bandu probíhalo pouťové posezení a hlavně veselé "řádění" dětí, kdy myslím, že jejich radostný křik a veselé tváře jsou nejlepší odměnou za všechnu práci kolem přípravy poutě. Čas příjemně plynul a najednou se začalo stmívat a letošní pouť v Budislavicích pomalu končila.
I když k nám na pouť nepřijelo tolik návštěvníků, jako třeba na Rybí slavnosti, i tak všichni, kdo na pouti byli, a bylo nás poměrně dost, si ji užili a každý si mohl najít to svoje, co mu udělalo radost. Možná, že je drobet škoda, že zřejmě díky nějakému technickému problému se oznámení o konání pouti v Budislavicích nedostalo do hlášení obecního rozhlasu a informačních mailů, jako třeba, že FA NOVÁK bude prodávat kuřice. Mně osobně udělalo největší radost to, že jsem se mohl "proletět" na labutích. :-)

V.N.